Riziko. Všudy přítomný faktor. Rizika jsou neoddělitelnou součástí pracovního prostředí. Definici tohoto pojmu můžeme nalézt v některých normách, literatuře či příručkách. Právními předpisy však pojem definován doposud není. Riziko nejčastěji chápeme jako kombinaci pravděpodobnosti, že dojde k negativnímu působení a následku takového působení. Tato definice je pro většinu lidí těžko představitelná. Zjednodušeně řečeno, rizikem není ostrost nože, otáčející se nástroj frézky nebo motorová pila. Rizikem je např. velká pravděpodobnost, že při práci s motorovou pilou dojde k vážnému řeznému poranění pracovníka.

Povinnosti zaměstnavatele…

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost, soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek a zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Zde se objevuje další pojem, tj. „nebezpečí“. Nebezpečím může být právě výše uvedené ostří nože, nástroj frézky či motorová pila. Zákoník práce dále rozvádí povinnosti zaměstnavatele a to následovně: „Na základě tohoto zjištění (pozn. autora: tj. na základě soustavného vyhledávání nebezpečných činitelů) vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší.“

Pokud to tedy opětovně shrnu. Zaměstnavatel by měl vyhledat nebezpečí na pracovišti a při pracovních činnostech. Např. právě otáčející se nástroj, motorovou pilu, nebo např. skutečnost, že zaměstnanec pracuje ve výšce nebo na dopravní komunikaci. Na základě vyhledání těchto nebezpečí, potom ke každému přiřazovat rizika a tato rizika hodnotit. Je tedy zřejmé, že jedno nebezpečí může mít více rizik.  Pokud se opětovně vrátím k otáčejícímu se nástroji frézky, tento může způsobit např. navinutí oděvu pracovníka, nebo se může roztříštit a zasáhnout osoby, či může dojít např. k popálení pracovníka při výměně nástroje po obrábění.

Výše v textu byl uveden další pojem, tj. hodnocení rizik. Pro hodnocení rizik může být použito mnoho metodik nebo si zaměstnavatel může vytvořit metodiku svou. Cílem hodnocení rizik by však vždy mělo být, jednotlivá rizika od sebe odlišit, co se míry jejich závažnosti týče.

Je zřejmé, že některá rizika mohou být zcela běžná a pro zaměstnavatele přijatelná. Taková rizika je nutno, v dalším procesu „vyloučit“. Tento další proces můžeme nazvat posouzení rizik. Při posouzení rizik hodnocená rizika rozdělíme do několika skupin. V praxi velmi často na rizika přijatelná, nepřijatelná a velmi závažná či smrtelná. Skupin však může být mnohem více, což je pak výhodné v praxi. Snahou zaměstnavatele by mělo být, všechna poznaná rizika „dostat“ do skupiny přijatelných. Snížit úroveň rizika je možno přijetím preventivních opatření. Ať už technických, organizačních či jiných vhodných. Při řádně provedeném hodnocení rizik pracoviště a pracovních podmínek, může být výsledek velký soubor hodnocených rizik, desítky, stovky, někdy až tisíce rizik. Je zřejmé, že nelze okamžitě přijmout opatření ke snížení všech těchto rizik. Přijímání opatření velmi usnadní, výše uvedený a správně nastavený systém posouzení rizik. Jednotlivá rizika se rozdělí do skupinek a s přijímáním opatření se začne od těch nejvýznamnějších rizik a rovněž např. od rizik, jejichž snížení je velmi nenáročné (technicky, organizačně nebo i jinak).

O celém výše uvedeném procesu, zaměstnavatel samozřejmě musí vést potřebnou dokumentaci. V praxi se často zavádí tzv. registr rizik, který by měl být vždy doplněn vnitřním předpisem, tj. metodikou pro vyhledání „nebezpečí“, hodnocení a posouzení rizik a dalších souvisejících činností.

Hodnocená rizika je navíc nutno komunikovat se zaměstnanci a popř. i ostatními fyzickými osobami na pracovištích – tj. tyto je nutno zahrnout do osnov školení, dokumentů pro informování apod.

Management rizika

Celý výše uvedený proces, tj. vyhledávání nebezpečí, hodnocení rizik, posuzování rizik, vedení dokumentace o rizicích, přijímání opatření a komunikaci rizik, můžeme souhrnně nazvat management (řízení) rizik.

Znovu bych se vrátil k úvodu textu. Proces musí být soustavný. Tj. jednou začne a od té doby musí soustavně běžet. Rizik je nesčetně a domnívám se, že nikdy není možné všechna rizika zhodnotit.

Jelikož je celý proces velmi náročný a to jak časově, tak zejména i odborně a jelikož se jedná o základní úkol tzv. prevence rizik, měla by se na něm podílet především osoba odborně způsobilá v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Více viz zde.

Hodnocení rizik po amatérsku

V neposlední řadě bych rád upozornil na velmi častý nešvar, zejména externích subjektů zajišťujících bezpečnost práce. Tyto subjekty velmi často využívají pro hodnocení rizik některý z volně dostupných softwarových programů. Programy jsou vlastně velkou databází rizik, uživatel si z ní může tematicky vybrat. Rizika jsou ve většině případů předem vyhodnocena. Takový subjekt Vám tuto databázi, více či méně upravenou, vytiskne a uvede Vás v omyl konstatováním, že se jedná o provedené hodnocení rizik ve smyslu Zákoníku práce. Celý proces, od stolu, zabere cca 30 min. Tomu povětšinou odpovídá i cena (10 000 a více Kč). A v praxi je to zcela k ničemu. Databáze leží někde v šanonu, práší se na ni. Nikdo (včetně zpracovatele) ji nečetl. Nikdo podle ní neškolil a neinformoval (to ani není možné). Nikdo podle ní nepřijal jediné opatření a v neposlední řadě se jedná o jednorázovou činnost, což je v rozporu s myšlenkou Zákoníku práce. Často se doslechnete nebo i stanete svědky toho, že inspektor OIP při preventivní kontrole takové hodnocení akceptuje. To klidně může. Inspektoři řeší, co jim předložíte a nemusí již zkoumat, jak jste k tomu dospěli a jak moc je dokument správný. Důležité však je, aby celý proces hodnocení rizik přinesl přidanou hodnotu Vám, zaměstnavateli, napomohl ke zlepšení pracovních podmínek a v případě vzniku pracovního úrazu, Vás, jakož to zaměstnavatele, kryl.

Přitom správně hodnotit rizika nemusí být zase až takový problém. Jen to opravdu vyžaduje určité zkušenosti, správně nastavená metodika nejen pro hodnocení rizik, ale i pro vyhledávání nebezpečí a následné posuzování rizik, trochu více času, než „naklikání“ rizik v programu a především chuť se do toho pustit.

Zdroj.: http://www.bezpecnostpraceuh.cz – služby bezpečnosti práce, požární ochrany.