V dnešní technokratické době jsou lidé „civilizovaného“ světa, i přes vysoký materiální standard, zdánlivě paradoxně často deprimovaní, daleko pesimističtější a po tělesné stránce v daleko horším stavu, než lidé v zemích ne tak vyspělých.

Důvodů bude patrně hned několik, ovšem často opomíjený a možná nejzajímavější, je dle mého názoru absence kontaktu s přírodou. Lidé v zemích s „nižší životní úrovní“, jsou zvyklí žít s přírodou v souladu, nestaví se nad ni po vzoru západní filosofie. Je jasné, že takový člověk musí být fyzicky i psychicky v mnohem lepší kondici. Ona totiž taková zahrádka je něco jako pracoviště, supermarket a psychologická poradna dohromady. Tedy užijeme-li příměr ve stylu našeho „civilizovaného“ způsobu života.

Je to jednoduché: civilizovaný byznysmen má problémy s klouby, s páteří, jednak od věčného sezení u počítače a nepomáhají tomu určitě ani ony geneticky modifikované potraviny, které kupuje v supermarketu za peníze těžce vydřené prací, kterou vlastně dělat nechce, ale je nucen, přestože ho stojí spoustu času a možná i část duševního zdraví. Jestliže je tomu tak, že už mu nervy dosluhují, nastoupí psycholog, kterého je samozřejmě taky potřeba platit a často problém nevyřeší, nebo jej vyřeší částečně, či dočasně. A tímto se začarovaný kruh spojuje.

Takový, pro nás zaostalý, člověk někde v Indii, ten si prostě své jídlo vypěstuje, bez chemikálií, přírodní cestou, je tedy fyzicky zdravější, navíc pobyt v klidu na zahradě a manipulace s rostlinami je jednoznačně blahodárná po fyzické i psychické stránce a v neposlední řadě tohoto člověka nestresuje práce, protože toto je často jeho práce. Nemusí vydělávat peníze a řešit účty – co si vypěstuje, to má. Jak jednoduchá cesta ke zdraví a vnitřnímu klidu.